Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Červen studený - sedlák krčí rameny.

Pranostika na akt. den

Na Gerváze a Protáze posečeš seno nejsnáze. Jestli je suché odvézt chceš, do Jana si pospěš.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:04:55

Slunce zapadá:21:23

Certifikát

Základní škola Bochov, Okružní 367 - netkatalog.czZákladní školy - netkatalog.cz

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Žáci deváté třídy nedávno probírali  slohový útvar zvaný líčení. V něm mají popsat, jak určité místo vnímají nikoliv reálně, ale svými smysly, pocitově. Jako malou ukázku uvádím práce Antonína Šimkanina a Barbory Danišové.

V.Svoboda, učitel ČJ v IX.třídě

 

Moje oblíbené místo

Každý den v létě chodím k našemu krásnému rybníku, jednou za čas si beru i rybářsky prut. Chodím odpočívat, nahodím si prut a lehnu si do čerstvě posekané trávy, která voní létem. Bodají mě paprsky zářivého slunce. Skoro nikdy tam nikdo není, občas pár tichých rybářů a někdy se tam koupají děti.  Zářivá modrá obloha se odráží od zrcadlové hladiny rybníka. Okolo rybníka rostou stromy a rákosí. Já většinou ležím mezi rákosím. Rybník si žije vlastním životem, jenom občas tam posekají trávu. I v zimě tam chodím, ten nádherný pohled na zamrzlou hladinu nic nepředčí. Na zamrzlé hladině jsou jenom stopy od zvířat, která se tu chtěla nejspíš napít, ale přes tu vrstvu ledu to nejde. Chudáci.    

   Antonín Šimkanin

Moje oblíbené místo

Pomalu se vykrádám z našeho domu, aby si mne nikdo nevšimnul. Nebyla bych ráda, kdyby mě někdo sledoval. Jdu pomalu kamenitou cestičkou vinoucí se kolem hlubokého lesa plného zvířátek. Cítím tu krásnou vůni smoly a dřeva, jež se line z lesů. Slyším jen tlukot svého srdce a klapot bot, které ušlapávají jemné kamínky. Občas přes cestu přeběhne zajíc, nebo srnka a sem tam vyletí z lesa kukačka nebo vrána. V dáli vidím bochovský hrad Hartenstein, a proto poznávám, že jsem skoro u cíle. Shlédnu z kopce a vidím rybník obklopený vrbami a topoly. Rychle se rozeběhnu k úzkému výběžku ústícímu do rybníka. Posadím se na okraj a pozoruji labutě a kachny, které vypadají, jako by se vznášely těsně nad vodní hladinou. Je to krásný pohled na krásná zvířata. Kouknu se na hodiny. Už je půl sedmé. Budu muset domů. Strašně nerada se loučím s tímto místem, ale vím, že se sem mohu kdykoli vrátit. Když odcházím, slyším zpěv stromů a labutě se na mě ohlížejí, jako by říkaly: „Přijď k nám zas.“                    

   Barbora Danišová