Dopravní výchova - třeťáčkové

Celé září jsme si připomínali, jak se chovat bezpečně v silničním provozu. Vyrobili jsme si autíčka, hráli si na chodce a dodržovali pravidla, řídili jsme se dopravními značkami a vysvětlovali si je, psali jsme o jedné značce pohádku, učili jsme se ve značkách zorientovat a roztřídit je, zkusili jsme porozumět situacím a vyřešit otázky z dopravní tematiky a nakonec jsme kreslili obrázky do dopravní soutěže. Na závěr každý sám u vybrané značky popsal, jak se máme zachovat.

Pohádky třeťáčků o dopravní značce Přechod pro chodce

Pohádka první - Dopravní značka je v nebezpečí

V krásném městečku Zimice stála pěkná značka Přechod pro chodce a dávala pozor na auta. Tuhle práci milovala a byla ráda, že je všechno jak má být. Ale jednoho dne nejezdila auta, protože starosta vyhlásil, že místo značky tam bude semafor. Značka byla smutná, že už nebude svou práci dělat. Pak ji kopali a mlátili. Naštvala se a stala se z ní obluda. A jedla všechno, co jí stouplo do cesty. Ale se tam objevila druhá značka úplně stejná jako ona a pak se měly rády.

Druhý den se značky chtěly vydat na dovolenou a řekly si, že by to tady pohlídal semafor, a za chvíli odjely. A kam? Do země dopravních značek. A tahle země existuje? Jasně. Žily tam šťastně až navěky.  (T + E)

Pohádka druhá – O silnici a značce

Před lety byla jedna silnice, kde byla značka, která se jmenovala Přechod pro chodce. Každý den tam okolo ní projelo 100 aut a kamionů a autobusů a ona každého zdravila, ale nikdo z nich jí nezamával nazpátek.

Jednou se proslavila tím, že naproti ní byla lampa a na ní visel papír na konkurz pro ty nejhezčí značky. Tak večer odskákala a ten večer zmizely i všechny ostatní značky na show, kde zpívaly a tančily.

Ten večer se stalo mnoho nehod. Značka doskákala zpátky a byla smutná a nadávala si „sakra“. Ale lampa ji utěšila a od té doby značku zdraví skoro všichni a má i kamarády a kamarádky. Stala se z ní slavná značka a našla si i kluka, který se jmenoval Stezka pro cyklisty.        (Š)

Pohádka třetí – Kouzelná značka

Byla nebyla jedna vesnička Zikulo. Jednou jelo auto a byl tam přechod pro chodce, ale auto nezastavilo, i když tam stála holčička na přechodu. A ta značka ji zachránila a byla ráda, že holčičku nic nepřejelo. „Óóóóó, kdo mě zachránil, to bylo kouzlo?“, říkala si holčička.  Značka večer letěla domů a šla spát. Najednou začalo houkat na poplach. Značka se splašila a napadlo ji zavolat další značky, které honem letěly za ní. Ptaly se, co se stalo, a značka říkala, že slyšela poplach a křik: „Aaaaaa, pomoooc, poplaaaach.“ Značky si řekly aha, tak nic, a letěly zase domů. Značka se vrátila ven hlídat si svůj přechod pro chodce. Sotva k němu doskákala a najednou bouračka. Značka nevěděla, co má dělat. A tak odstrčila auto pryč a přechod pro chodce zase fungoval.       (A + T)

Pohádka čtvrtá – O dopravní značce

Ahoj, já jsem dopravní značka. Jsem červenobílá a mám na sobě obrázek přechodu pro chodce. Jsem u silnice. Jednoho dne jsem viděla člověka, který neměl rád značky. Ten člověk prošel kolem mě a povídá: „Sakra, ty značky už mě štvou!“ Pak odešel a já si říkám: „Náhodou, já ti pomáhám, aby ses nezranil!“ Najednou se setmělo a já jsem byla ze všeho unavená. Ale řekla jsem si, že musím hlídat vozidla a chodce i dál!    (D + R)

Pohádka pátá – O dopravní značce Ále

Začalo to v Brně. Byla jedna značka a kolem ní šel pán. Zrovna ale jelo i auto. Ála se ohnula a pána zachránila. Pán poděkoval a šel dál. A takto to značka dělala pořád. Jednoho dne přišel jiný pán a značku Álu vzal a odvezl ji do Prahy. Ála plakala. Uběhly tři dny a přišel ten pán, kterého předtím Ála zachránila a řekl „abraka Brno“ a Ála byla v Brně. Byla moc šťastná a zase zachraňovala lidi.     (L)

Pohádka šestá – O dopravní značce

Jednou byla jedna značka Přechod pro chodce a ta oživla. Jak oživla, začala na té silnici skákat a na jedno auto spadla. Chodec ze značky vyskočil ven a stal se z něj opravdový chodec. Tancoval a dal si jméno Oživlý drak, protože byl moc rychlý. Jednoho dne šel muž a toho muže málem přejelo auto. Značka ho ale zachránila, zařvala na auto STOP! Auto se zastavilo a chodec mohl projít. Pak už značka byla hodná a později se stala člověkem.   (N)

Pohádka sedmá – O dopravní značce Marušce

Byla jednou jedna značka a jmenovala se Maruška. Byla legrační, protože měla obrovskou pusu. Stála ve vesnici Koukálov a v tom Koukálově bydlel malý chlapec. Marušku otravoval. Maruška na toho chlapce jednou vybafla. Chlapec utíkal domů. Druhý den zase přišel, ale už ozbrojený. Měl v ruce kartonový meč a v druhé ruce držel kartonový štít. Na hlavě měl helmu, která byla ze dřeva. Šel k Marušce. Maruška jen stála. Chlapec si pomyslel, že to byl vše jen hloupý sen. Ale nebyl. Druhý den Maruška stála u jeho domu. Chlapec se podivil: „Ta značka už mi snad nedá pokoj.“ Naštval se, šel dolů ke značce a zeptal se jí, jak se jmenuje. Značka odpověděla, že Maruška. Značka se zeptala chlapce také, jak se jmenuje. Odpověděl, že princ Bajaja. Značka a chlapec se udobřili a pohádky je konec.      (K)