ještě k zabezpečení budovy

V souvislosti s tzv. událostí ve Žďáru (ubodání studenta) stále probíhají kontroly, zejména ze strany ČŠI, jak je snadné či nesnadné do budovy proniknout. V rozumnějším případě inspektoři úroveň zabezpečení prodiskutují s vedením školy a případně doporučí opatření upravit. Nejsou ale ojedinělé případy (alespoň podle zkušeností některých škol, které se o ně podělí), kdy se kontrolní orgán snaží do budovy "nějak dostat" a pak zaskočit vedení školy. Někdy dochází až k absurdním situacím, kdy např. jeden právní výklad říká, že pokud má škola kliky z obou stran vchodových dveří, poruší něco tak jako tak. Pokud budovu nezamkne, může do ní vstoupit kdokoliv. Pokud ji zamkne, nemohou ji v případě např. požáru opustit ti, kteří jsou vevnitř. Jediným řešením by byl asi vrátný sedící nonstop u dveří (popř. u dálkového ovládání). Což o to, někdo takový by se jistě vždycky našel. Problém je v tom, že za současného stavu na něj prostě školy nemají peníze. I my jsme museli situaci nějak řešit. Jsme si vědomi, že to úplně ideální není (zejména obcházení školy do ŠD do 14.hodině), ale jinou možnost momentálně nemáme. Školníka ke dveřím na celý den postavit nemůžeme, a proto v mezidobí, kdy žáci neopouštějí budovu po skončení vyučování, musíme dveře zavírat. Opatření má primárně za úkol zabraňovat cizím osobám ve vstupu, nikoliv žákům v odchodu z budovy. Proto, pokud se objektivně někde zdrží, vždy se najde někdo ze zaměstnanců (na něž se může obrátit), kdo mu dveře otevře. Několikrát jsme si ověřovali, že pokud žáci přijdou do jídelny včas, při obědě se věnují pouze jídlu a při odchodu se zbytečně nezdržují v šatně, stihnou ve vymezeném čase nejen budovu v klidu opustit, ale i v klidu se naobědvat (mnozí ještě stihnou i drobná alotria na chodbách, WC či v šatně). Ti, kterým jede autobus, mají u okének přednost, stejně tak jako ti, kteří z budovy odcházejí, před těmi, kteří jdou do družiny. Po 14.hodině je budova po dobu odpoledního vyučování uzavřena, a proto musejí ti, kteří vyzvedávají děti ze ŠD, bohužel učebnový pavilon obejít. Pokud by jim totiž otevírala vychovatelka dálkově, neměla by přehled, zda s nimi nevstoupil do budovy někdo další. A i pokud by měla monitor, někteří lidé prostě do budovy vstoupí, aniž by byli k tomu vyzváni a ona by musela ke vchodu běžet. Pokud otevíráme ze sekretariátu, vstupujícího jednak vidíme, jednak mu můžeme jít jednoduše naproti. Jenže v sekretariátu nemusí a ani nemůže být stále někdo přítomný po celou dobu provozu školy (admin.pracovnice chodí na poštu, městský úřad....., je na obědě, pracuje s žáky vve ŠD atd., ředitel i jeho zástupkyně učí, takže se někdy může stát, že prostě není momentálně nikdo, kdo by otevřel). Chápeme, že je to omezující a nepříjemné (ani nás to netěší a komplikuje nám to velmi život), ale časy, kdy byla škola dokořán od rána do večera, se už asi nikdy nevrátí.

V.Svoboda, ředitel