Komunikace mezi školou a rodiči žáků

V časopise Řízení školy, resp. v jeho čísle 3/2015, mě zaujal článek věnovaný komunikaci mezi školou a rodiči žáků. Autor se v něm věnuje rozboru jednotlivých komunikačních kanálů - osobním jednáním, dopisům, mailům, webovým stránkám školy.....Konstatuje, že hlavním komunikačním kanálem mezi rodinou a školou je samotné dítě, což je správné. Zároveň však zdůrazňuje, že dítě je současně kanálem nejméně spolehlivým. Svoje tvrzení pak opírá o následující fakta:

- dítě o tom, co se ve škole děje, informuje své rodiče jen částečně, mnohdy tendenčně a velice často tak, jak se mu to hodí

- do jeho sdělení se často vloudí pocitová složka, která nemusí být v souladu s realitou

- s vyšším věkem dítě svoje informace více filtruje a upravuje si je účelově ke svým potřebám (což je lidsky pochopitelné a psychologicky zdůvodnitelné, vždyť stejně se mnohdy chováme i my, dospělí. S jistou nadsázkou by se dalo říct, že každý mluví a jedná tak, aby vyvázl s čistým štítem a špatní, viníci, byli ti ostatní )

Velká část problémů a konfliktů mezi školou a rodinou vzniká právě zde. Stále více rodičů bezvýhradně věří svým dětem a nepřipustí si žádnou pochybnost o jejich interpretaci situace. Je samozřejmě správné, že rodiče důvěřují svým dětem. Stará pravda ovšem říká: důvěřuj, ale prověřuj. Někdy totiž dítě podá rodičům svou verzi, odlišnou od skutečnosti, z důvodů z jeho hlediska pochopitelných, např. ze strachu z trestu. Rodiče by tedy, než učiní nějaký závěr (často negativní směrem ke škole či jinému dítěti), měli vyslechnout i ostatní strany.

A na závěr jedna důležitá poznámka: Není nic horšího, než když rodič svůj často radikální názor a postoj na školu, učitele, jiného žáka vyjadřuje před dítětem. Na kritiku či stížnost má každý právo, ale neměl by to řešit tzv. přes dítě (vzkazy, "dopisy" v žákovské knížce...). Je vždy lepší si domluvit osobní jednání ve škole, udělat si celkový obraz shromážděním dalších informací a teprve potom činit závěry.  Pokud dítě cítí v rodiči zastání i v situacích, kdy není v právu, je to špatně. Především pro to dítě.

Mgr. Václav Svoboda, ředitel školy