Covid očima páťáků

Covid a škola doma očima páťáků

Roušky všichni nosíme,

do školy však nesmíme.

Venku je klid,

řádí tam covid.

Covid se zas šíří,

rodiče z toho šílí.

Sice jsem doma, jémine,

učení mě stejně nemine.

Ráno vstanu z postele,

ne však ale vesele.

Na Bakaláře juknu,

z učení snad puknu.

Místo hraní venku,

otravuju mamku.

Rodiče mi pomáhají s úkoly,

vrátili se chudáci zase do školy.

Naše učitelka jmenuje se Černá,

při Covidu nám byla věrná.

Úkoly nás nebaví,

online hodina pak pobaví.

Ve škole to bylo lepší,

mamka na nás teď jen ječí.

Ve škole s kamarády baví mě to víc,

už aby ten virus zmizel rychle pryč.

Do školy nemůžeme, všude je nuda,

vědomosti přes internet, to je teda smůla.

Od ouška k oušku,

nasadím si roušku.

Je to správné, já to vím,

nad covidem zvítězím.

Karanténa nuda je,

nad virem snad vyhraje.

Teď je doma nuda,

učení jde ztuha.

Teď se doma učíme

bez učitelů nic nevíme.

Matika mě trochu vzteká,

mamka na mě při ní štěká.

Doma se holt nudíme,

rodiče však prudíme.

Rodiče jsou rozzlobení,

my jsme ale v tom nevinní.

Všechno pořád řeším,

do školy se těším.

Mám tam bílou křídu

a ještě super třídu.

Rouška, rouška,

ta mi trhá ouška.

Covid tu však nechceme,

ruce si pořádně myjeme.

Každý den povinně vitamín C(é)

a desinfekci dáme na ruce.

Všude řádí koronavirus,

musíme si udržet optimismus.

Nesmím s kamarády, to je těžká věc,

musím se doma učit, spadla klec.

Samota nás doma straší,

raději máme pančelku naši.

Večer se koukáme na Noviny,

roušky jsou ve škole zas povinný.

Jémine, jémine,

rouška mě asi nemine.

Všude samá rouška,

už mě bolí ouška.

Ještěže už bude škola,

nemusíme trčet doma.

Karanténa nuda je,

Covid jednou prohraje.