Školní pověsti páťáků

Tvoříme v době „kovidové“ i dál

Dalším okruhem našich páťáků jsou pověsti. Tématem byl strašidýlko, které bydlí a žije v naší bochovské škole. Musím říci, že já jsem se opravdu pobavila (i na můj úkor) a jsem ráda, že děti i v dnešní pro ně velmi obtížné době mají fantazii na rozdávání a snaží se tvořit.

Pověsti o bochovském školním strašidýlku – píše 5. A

1. Pověst o strašidlu s velkou nohou

Nedaleko Karlových Varů se nachází městečko Bochov. Uprostřed stojí spoustu let škola, má veliké tajemství. Už roky tam žáci slýchávají po chodbách silné dupání! Z kroniky se ví, že tam nešťastnou náhodou zahynul kotelník s velkou nohou. Dodnes tam obchází chodby a hlídá pořádek na této škole.

(autorka LuB)

2. Pověst o skřítkovi zvoníkovi

Skřítek zvoník žije od doby, kdy vznikly školy. V jejich budovách. S ním zvoní a zahajují se a ukončují vyučovací hodiny. Toto platilo v dobách M. Terezie, kdy ve školách ještě žáci psali na dřevěné tabulky. Zvoník ne že jen zvonil, ale hlídal školu i v noci. Ve škole Bochov taky takový skřítek žil. Ale jednoho dne předal žezlo školníku Kovářovi kvůli tomu, že zvoník byl už moc starý.

(autor MD)

3. Strašidýlko Emílek

Byla ten den velká tma a Emílek šel do školy zapsat se na kroužek strašení. „Dobrý den, mohl bych dostat přihlášku?“, řekl Emílek paní sekretářce Kateřině Ducháčkové. „Ano, jak se jmenuješ?“, zeptala se. „Já jsem Emílek Strašidelný“, odpověděl Emílek a koukl se na sekretářku. „Dobře, tady to podepiš“, řekla a podala Emílkovi tužku a papíry. Emílek podepsal papíry a šel domů. Cestou slyšel různé skřehotání a začal se bát. Pak zahlédl sovu, která dělala ty otravné zvuky. Emílek se uklidnil a šel v klidu domů.

(autorka ND, spíše pohádka, ale hezká)

4. O Simoně Černé

V rodě 5. Át´áci žila a vládla 1. Panovnice Simona Černá (ale v době pravěku). Jednou se vydala na výpravu pro maso s Petrolukem, Jendoslavem a Milanovičem. A zabloudili v jeskyni. Vstup do jeskyně se zasypal kamením (jeskyně byla na území dnešních Albeřic), ale jídlo tam bylo - jeden velký mamut, kterého zabili. Na zemi byly černé lehké kameny. Vzali křemeny a zapálili je. Pojmenovali je uhlí. Druhý den Simona řvala, až je našli ostatní. Nalákali mamuta a on zbořil zeď. Ale mamut byl splašený a běžel přímo na Petroluka, Jendoslava a Milanoviče. Simona chytila mamuta za kly a shodila ho na zem a omráčila ho. Celý příběh je vytesán ve skále.

(autor MH)

5. Školní strašidlo Krrabag

Co je to vlastně Krrabag? Je to nepolapitelný upír či ďábel, pojďme si o něm povídat. I když Krrabag už nežije dlouhá staletí, tak duší je tu stále a nikdy se nedostane mezi mrtvé. Je prostě zakletý a nemá možnost najít klidu. Psal se tok 129, 15. ledna, kdy Krrabag zemřel. Měl turecké kořeny a také Transylvánské, byl to totiž bratr hraběte Draculy. Říká se, že z bochovského hradu Hartenštejn vede podzemní chodba a v této chodbě přespává. Chodba je temná a vlhká, toto prostředí mu plně vyhovuje a tam ho nikdo nehledá.

(autor JH)

6. Strašidlo bubák

Strašidlo bubák je velice strašidelné. Nemá rádo zlobivé žáky. Ty, kteří mluví sprostě a dělají si srandu z bubáka. Bubák je sežere.

(autor DK)

7. Pověst o Jiškolovi

V knize jsem se dočetla, že v bochovské škole žilo strašidlo. V noci chodilo po chodbách a přes den se schovávalo. Četla jsem, že opravovalo různé věci. Například židle, světla, uklízelo sníh. Ale když ho nejvíce potřebovali, nebylo k nalezení. Prý ho děti měly rády.

(autorka BK)

8. Pověst o Čárlí

Kdysi dávno žila na Moravě jedna holka, která se jmenovala Karla. Nikdo jí neřekl jinak než Čárlí. Byla hodná, měla hodně kamarádů a kupodivu chodila ráda do školy. Jednou do školy vniknul zloděj s pistolí. Čárlí ho nečekaně překvapila a on ji zastřelil a utekl. Všichni na Čárlí dlouhá léta vzpomínali.

Jednou se skupinka dětí rozhodla, že se pokusí vyvolávat duchy. Povedlo se jim to a Čárlí přišla. Pak ji ale neuměli odvolat a ona zůstala ve škole. Když někdo někomu ubližoval, tak ho zastrašila, a když někdo něco ztratil, vrátila mu to. Stalo se z ní takové hodné strašidlo Čárlí. Možná je ve škole dodnes.

(autorka TS)

9. Pověst o strašidlu Martinovi

Kolují zvěsti o strašidlu Martinovi z Bochova. Ten se usadil na tehdejší staré škole, kde byly všechny třídy sloučené. Stalo se to kolem roku 1952, mnoho lidí říká, že ho viděli i slyšeli. Martin byl malý a milý kluk, ale neměl to štěstí. Neměl nikoho, jen své kamarády, kterým důvěřoval. Chtěl pořád každému pomáhat, až se mu to stalo osudným. Proměnil se na strašidlo a strašil ve škole všechny ty, kdo mu ublížili. Možná tam je ještě dodnes.

(autor JT)

10. Školní strašidlo Kazič

Na škole Bochov trápilo hodně dětí strašidlo Kazič, které přepisovalo diktáty na špatná i – y. Říká se, že tam straší už několik století a nikdo ho nemůže zastavit. Zkoušelo ho zastavit už mnoho dětí, ale zjistily, že jen ti chytří se mu dokázali vyhnout. Trápilo to hlavně páťáky. A toto byla pověst o strašidle v bochovské škole, které dětem kazilo známky.

(autorka LV)

11. Strašidlo Bubu

Bylo jednou strašidlo Bubu, žilo ve školní jídelně. Kuchařky o něm věděly, Bubu se rozeběhl za koláčem, který pekly pro děti. Baštil, baštil, až ho celý snědl. Kuchařka Jana ihned zavolala uklízečky (zbyl tam po snězeném koláči strašný bordel). Na zemi čokoláda a Bubu byl bílý a jen pusu měl hnědou od čokolády. Bubu se kuchařkám přiznal. Přišly děti, Bubu se nestihl schovat, a tak ho uviděly. Bubu se stal školním strašidlem. 

(autorka AW)

12. Strašidlo Ciril

Do školy nastoupil jeden žák jménem Ciril, který uměl procházet přes zeď a být neviditelný. Děti se mu smály, přitom Ciril byl úplně hodné strašidlo, které má dobré známky ve škole. Jelikož se mu stýskalo po staré škole, kde jsou strašidla, poprosil rodiče a bydleli znova ve městě, kde žijí strašidla. Říká se, že zlobivé děti Ciril ještě chodí do školy strašit.

(autorka EW)

13. Pověst strašidýlka Valíka

V roce 1983 se v bochovské škole objevilo strašidlo Valík. Valík žil přibližně 100 let a možná ještě žije. Jednoho dne se Valík procházel po chodbě a uviděl mladou Šarlotu Záluskou. Jelikož Šarlota byla ve škole nová, musel jí říci jeho příběh. Začal tím, že jí řekl, ať se posadí. Šarlota se posadila a Valík spustil: „Když jsem byl malý, tak se mi říkalo strašidlo prudidlo. Jednoho dne nám začala hořet jeskyně, tak jsem vzal kůru a do ní nalil vodu a zalil jsem ten oheň. Po tom velkém požáru se všechna strašidla odstěhovala a já jsem zůstal sám. Po týdnu pro mě přišli učitelé, nejradši jsem měl Simonu Černou. No a potom jsem potkal ostatní žáky. A to je konec.

Šarlota se zvedla a odešla. A Valík zůstal dál ve škole.

(autorka ŠZ)

Sebrala od svých žáků Mgr. Simona Černá, třídní učitelka