14.05.2013 - Fejeton

Fejeton

Jako každoročně vyhlásil jsem i letos soutěž o nejvtipnější fejeton na téma Nákupní vozík. Žáci mají za úkol se vcítit do role a „myšlení“ tohoto němého partnera našich cest po nákupních centrech. Z přečtených prací pak sami vybírají ty, které se jim nejvíce líbily. Letos v hlasování vyhráli Matěj Bulant a Tereza Hylasová.

V.Svoboda, učitel ČJ v IX.třídě

Fejeton - nákupní vozík

Čekám venku v zimě a doufám, že už si mě někdo vezme, protože už se tady třesu dost dlouho. I kdosi ke mně přichází a strká do mě kovovou minci. Má malé ručičky - asi nějaké malé škvrně, možná rošťák, uvidíme. Jakmile do mě vhodil minci, vyškubl mě z ostatních vozíků a běžel se mnou do obchoďáku, div jsem nesrazil ostatní. Až mě polévá horko z toho, jak se mnou ten klučina zachází. Hned v první zatáčce míjíme o chlup paní, která si něco vybírá u pultu se sýry. Slyším, jak za námi běží a křičí rodiče, aby mě zastavili. Ovšem marně. Kluk si se mnou dělá, co chce. Mám strach, že mě zabije, nebo že někoho zraním. Díky Bohu mě uchopily velké silné ruce. Pravděpodobně táta toho nezbedy. Teď už jedeme pomalu a bezpečně a moje bříško se začíná plnit samými dobrotami. Už jsem plný, až mi z toho vržou kolečka. Konečně míříme k pokladnám, následně zpátky do zimy k nějakému čtyřnohému kolegovi. Jsem v zimě, ale živý a zdravý. Tak, a už jsem v řadě svých kamarádů. Už se neklepu zimou, ale strachy, kdo si mě zase příště vezme.

Napsal: Matěj Bulant IX. třída.

Fejeton - nákupní vozík

Když jsem se narodil, byl jsem v nějaké tmavé místnosti, kde to všude hučelo a drncalo. Najednou to vše ustalo a místnost se otevřela. Zjistil jsem, že tu nejsem sám, byli tu i mí bráškové. Jeli jsme k obchodu s názvem LIDL. A já už čekal na svou první projížďku po krámě. „Jé, támhle je nějaká pětičlenná rodinka!“ A oni si vzali právě mě! Byla tam malá holčička a dva starší kluci, samozřejmě s rodiči. Díky těm klukům jsem si zahrál několik hlavních rolí. Nejdříve jsem byl autobus, pak náklaďák, auto a nakonec jsem si zahrál formuli. „Au,“ ten darebák se mnou napálil přímo do mrazíku. U kasy zaplatili a poctivě mě dali na mé místo. V noci jsem poprvé uviděl hvězdy, udiveně jsem je pozoroval, z mého kochání nebem mě vyruší nějaká parta lidí. „Hej, co to děláš? Nech to bejt! No tak, vrať to!“ Ten šmejd mi ukradl zadní levé kolečko! Ráno, když mě prodavači a prodavačky objevili, tak mě odhákli od brášky a nacpali do mě noviny, co už vyšly. No a teď už jsem k nepoužití. Zbytek svého dění jsem viděl pouze jako divák. Je opravdu pozoruhodné, jak ty lidé jsou vynalézaví, do brášků, aby se odemkli, strkají klíče, jeden chytrák je tam dokonce zlomil. Není lehké být nákupním vozíkem.

Napsala: Tereza Hylasová, IX. třída.